Není nutné vzdát se psychoterapie, abyste mohli následovat cestu buddhismu.

Tato kniha může přinést klid do duše těm, kdo mají dojem, že si buddhistické učení a západní psychologie v mnohém odporují. Ukazuje, jak se mohou ve skutečnosti vzájemně doplňovat. Psycholog a dlouholetý praktikující tibetského buddhismu přináší pohled, který osvětluje vztah mezi emocemi a duchovní praxí. Náš citový život vidí jako něco, co leží v samotném jádru našeho probuzení.

Často se má za to, že sféra emocí je jednou z oblastí, kde se buddhismus a západní psychologie rozcházejí. Máme emoce vnímat jako cenné, podrobovat je zkoumání a pracovat s nimi jako s vodítky, která nás dovedou k hlubšímu sebepoznání? Nebo jsou něčím, co bychom měli ignorovat a čemu bychom se měli vyhýbat, jakmile to rozpoznáme? Podle Roba Preece není ani jeden z těchto extrémních pólů správný.

Vytyčuje cestu terénem emocí v jejich vztahu k buddhistické praxi, přičemž ukazuje, že i když jsou emoce opravdu tím, co se v buddhistickém učení označuje jako „skandhy“ (složky iluzorního „já“), můžeme se toho na základě těchto skandh mnoho naučit. Pozornost věnovaná jejich obsahu přispívá nejen k psychickému zdraví, ale také nám otevírá hluboký vhled do povahy skutečnosti. Autor čerpá z vlastních zkušeností s emocemi a meditací, které získal prostřednictvím svého studia tibetského buddhismu a psychoterapie, a ukazuje, jak může práce s emocemi doplnit meditační praxi.