Autor se v roce 1982 stal spolupracovníkem prof. E. Vlčka a podílel se na antropologicko-lékařském vyšetřování lebek historických osobností českých dějin. V této publikaci soustředil výsledky svých zkoumání ostatků Přemysla Otakara II., Karla IV., Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II. a jeho mladší sestry Eleonory. Těžiště knihy však je především v Rambově objevné studii o Karlovi IV., konkrétně o jeho záhadném onemocnění na přelomu let 1350-1351, kdy císař dočasně ochrnul. Autor v ní přichází se zajímavou a medicínsky logicky vyargumentovanou hypotézou, že k tomuto těžkému úrazu, jehož okolnosti se panovníkovi podařilo celkem úspěšně utajit, došlo nikoli u nás, ale v Itálii.