Co ale u kazatelů nového, lidštějšího světa překvapí nejvíc, je tak častá nelidskost a podlost jejich soukromého života, někdy dosahující až monstrózních rozměrů.
a ze svých amatérských představ si utkají syntézu světonázoru, jako by nevěděli, že lidské vědění je omezené a odbornost v jedné věci neznamená autoritu v disciplině odlišné.
Ono zvláštní přesvědčení polovzdělanců, že jsou povoláni rozumět všemu - morálce, politice, ekonomii, náboženství, filosofii i dějinám a světu,
tu nejhorší z lidských nemocí, intelektualismus.
jako Rousseau, Shelley, Marx, Ibsen, Tolstoj, Hemingway, Russell, Brecht, Sartre, Mailer, Chomsky a mnoho dalších,
Johnson ve své nejslavnější a kontroverzní knize (aby ne, když je tolik potrefených) ukazuje brilantně na životě a díle známých osobností,
"soukromý majetek je krádež a proletariát může ztratit jen své okovy.”
Většinou nadaní umělci, ale zároveň idealisté a kazatelé světské Utopie, a vždy velcí rétoři a geniální psavci, stačí si vzpomenout na Marxe:
Nikoli.
Vzdělanci a učenci?
Kdo jsou lidé, kteří připravovali myšlenkové podhoubí pokrokového, nového a lepšího světa?
Tak by mělo znít zásadní ponaučení z tragického dvacátého století, jež vidělo miliony a miliony nevinných lidí obětovaných v dalekosáhlých plánech na zlepšení podmínek a kvality lidstva.
Pozor na intelektuály!
Jak se chovají k životním partnerům a dětem - vlastním i nevlastním?
Jak uplatňují veřejně vyhlašované zásady ve svém soukromém životě?
Jak velká je jejich úcta k pravdě?
Jak pečlivě prověřují důkazy?
Jakým způsobem dospívají ke svým závěrům?
Tato kniha zkoumá, zda mají někteří čelní intelektuálové morální právo radit lidstvu, jak se má chovat.