Svou smrtí uvolňuje místo dalšímu z francouzských Ludvíků, Ludvíkovi, který není jeho syn, ba ani jeho vnuk nástupnictví se dožívá až králův pětiletý pravnuk, král Ludvík XV.
Ludvík stárne a čtenáři přímo před očima se mění ze zralého silného zdravého muže v slabého nemocného starce, za nějž jistou výkonnou moc převezmou jiní - a on jim s postupujícím věkem přestává bránit - ale který přes všechny nemoci přežívá většinu svých blízkých. Nakonec umírá v paláci plném lidí, a přece opuštěn.
Versailles se dokončuje a stává se díky své nádheře symbolem přepychu a moci krále, ale zároveň pastí, vězením pro dvůr, který se jakoby ocitá pod přísnou a všudypřítomnou kontrolou.
Spolu s hrdiny budou čtenáři dále procházet životem krále a životem jeho dvora, který už tolik nejásá a netančí, ale i nadále hodně miluje a intrikuje, podléhá módním vlnám, ať už jsou to oděvní výstřelky princezen a královských favoritek, nebo třeba fascinace čarodějnictvím; dvůr krále nenávidí obdivuje, ale hlavně nenávidí a obdivuje jeho výtvor, palác Versailles.
Znovu v ní ožívá století Krále Slunce, znovu se rozehrají složité vztahy mezi hlavními postavami příběhu, znovu před očima vyvstanou Ludvík XIV., královna Marie Terezie, jejich syn Ludvík, madam de Montespan, vdova Scarronová, Moliére a mnoho dalších postav.
Kniha je závěrečným dílem úspěšné trilogie (Východ slunce, Vášně a sláva).