Dává nám poznat, jak nudu chápala široká škála osobností, od preromantiků přes Pascala a Nietzscheho až po Becketta a Warhola.
Sleduje, jak se pojem nudy odráží v dějinách filozofie, v beletrii, psychologii, teologii i populární kultuře.
Uvažuje, proč ji člověk není schopen přemoci silou vůle.
Ve Filozofii nudy se táže po jejím původu a pravé povaze.
Lars Svendsen se nad nudou zamýšlí formou eseje.
Málokdo o ní však dokáže říct něco bližšího.
Nuda je "krotká touha bez předmětu" (Schopenhauer), "bestiální a nepopsatelná útrapa" (Dostojevskij), "útok času na naši představu o světě" (Brodskij).