Ukázka z knihy: A jak čas běžel, začaly i mé růžové brýle blednout. A není to tak dávno, sundala jsem je úplně. Náš navenek idylický vztah byl v troskách. Uvnitř byla doopravdy jen samá přetvářka. Už nás nebavilo hrát na lidi divadélko, jak vše bylo v naprostém pořádku, jak to mezi námi klapalo. Náš život byl jako na houpačce. Jeden den jsem byla zahrnována city, pozornostmi, jakože láskou a druhý den jsem slyšela výčitky, obviňování, a že jsem nejhorší ze všech. Nespokojenost byla spojená s celkovou pohodou v domácnosti a vlastním oceněním. Jednotlivé nesouhlasy se díky nekomunikaci zasouvaly pod koberec a v běhu denních povinností se z nás stávali lidé žijící vedle sebe. Naše city se vytratily. Jakoby to byly lentilky utíkající před mlsnými dětmi. V takové situaci by nebylo vůbec těžké podlehnout svodům zajímavého a nového zážitku. Bylo by velice snadné podlehnout kouzlu jiného člověka. Komu by se nelíbil nezvyklý zájem, pozvání na večeři či lichotky. Všechno zkraje vypadalo tak ideálně, tak kde se stala chyba? Za problémy v našem vztahu jsme mohli oba. Ale jak z toho ven?