Slavme tedy dobře, bodře, vesele i důstojně, jak to uměli naši pradědové a prabáby.
Je v nich tradice, úcta k minulosti vlastního rodu, jistota letitých kořenů. Kdo odmítá minulost, nemá budoucnost.
Odkaz předků v podobě vžitých rodinných rituálů nelze nahradit.
Náš život se stává citově chudším, je plochý, jednotvárný.
Přezírání těchto staletých zvyklostí má neblahé důsledky.
Ale ani ony dnes nejsou zbytečným přepychem: uvítání dítěte na svět, křestní trachta, zásnuby, svatební obřadnost, ale také věci poslední, důstojné rozloučení se členem rodiny...
Tak jako z našeho života zmizela většina výročních kalendářních zvyků, obřadů a obyčejů, tak postupně mizejí i rituály a oslavy rodinné.
Předchozí publikace přiblížily čtenáři vánoční a velikonoční obyčeje, seznámily jej s dětskými hrami v minulosti a nyní přicházejí na řadu neméně významné svátky a oslavy rodinné.
Rodinnými svátky o století zpátky uzavírá autorka řadu útlých knížek, jejichž titul má vždy dovětek "...o století zpátky".