Svatá říše římská národa německého - od Oty Velikého po Karla V.

Autor sleduje dějiny a vývoj středověké říše z evropského hlediska a zajímá jej především její mnohonárodnostní ráz. Velkou pozornost věnuje obecným dějinám středověku a velkým tématům, jakými jsou boj o investituru a vůbec konflikt mezi papežstvím a císařstvím. Neopomíjí ani Čechy a důkladné analýze podrobuje politické snahy Karla IV. Vývojovým mezníkem je mu druhá polovina 15. století, kdy se říše omezuje na Německo. Poslední ránu jednotě říše pak zasazuje reformace.
Obsah:
Místní rejstřík
Jmenný rejstřík
Prameny ilustrací
Ediční poznámka
Bibliografie
Epilog
Říše, Německo hrdé a zraněné
Reforma
Lucemburkové: První reforma a její nedostatky
Přežívání říše (1254-1346)
Část třetí - Reforma neboli přeměna říše
Nádherné a hrůzné štaufské století
Skvělý a tragický konec jedné dynastie (1190-1250)
Obnova říše (1125-1190)
Spor o investituru: Zápas o sakrální monarchii (1056-1122)
Část druhá - Mezi dvěma dějstvími dramatu, lesk jedné renesance
Vrcholné období říše
Obnova a dobudování říše
Zrození říše a její první obtíže
Nástup Otonské dynastie
Část první - Zrod a rozmach říše
Až roku 962 zakládá Ota I. Veliký - veden karlovskou ideou mnohonárodního impéria - ve východní části bývalého státu Karlovců "německou" svatou říši římskou...
Bohužel tento pokus o sjednocení ukončí verdunská smlouva z roku 843 o rozdělení zemí Karla Velikého mezi jeho tři vnuky.
Vzniká nová evropská říše.
V roce 800 znovu nabývá reálné podoby korunovací Karla Velikého.
Roku 476 již sice západořímská říše neexistuje, nadále však přežívá idea univerzálního řádu.
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Facebooku