Příběh této knihy začal už v roce 1981, během odborné debaty o tom, co se stane s informacemi uloženými uvnitř černé díry, když se černá díra vypaří. Zatímco Stephen Hawking tvrdil, že informace pohlcené černou dírou jsou navždy ztraceny, Leonard Susskind byl opačného názoru, protože takový zánik informace by odporoval základním fyzikálním zákonům, a ve své knize přináší důkazy, že Hawking se mýlil. V této debatě stojí proti sobě dva vědecké přístupy: jeden zdůrazňuje relativitu, druhý se více opírá o principy kvantové mechaniky. Tento spor, který se samozřejmě neomezil jen na Susskinda s Hawkingem, vedl k rozpracování tzv. holografického principu, podle kterého by byl celý vesmír jen dvourozměrnou informační strukturou uloženou na kosmologickém horizontu. A právě holografický princip a další aspekty teorie strun jsou jádrem Susskindova výkladu. Tyto pojmy sice vypadají komplikovaně, a sám autor připouští, že "náležitým nástrojem pro porozumění kvantovému vesmíru je vysoká abstraktní matematika, která se studuje řadu let". Ale hned dodává: "Zkusme to schválně zvládnout na několika stránkách."