Kriticky se zabývá rovněž vztahem křesťanství a islámu (Tři pokušení církve, 1996). Jeho zatím poslední knihou je Svatá Rus (2012).
Autor mnoha uznávaných děl o ruské kultuře, například Upálený carevič (1967), Intelektuální zdroje leninismu (1977), Falšování dobra: Solovjov a Orwell (1985).
je francouzský historik, od roku 1996 člen Académie des Sciences Sociales et Morales. Zabývá se kritikou ideových a historických kořenů komunismu a nacismu (Nemoc století: komunismus, nacismus a holocaust, 1998, česky 2000).
Alain Besançon (1932)
Na obsáhlé a originální knize oceníme nejen erudici autora, ale i jeho přesvědčivý intelektuální přístup.
Své bádání zakončuje analýzou moderního abstraktního umění, které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu.
- a zkoumá, jak tyto myšlenkové proudy ovlivnily evropské umění.
Autor se věnuje vývoji filozofické logiky nepřátelské obrazu - od Platona k Malevičovi, přes Kalvína a Kanta k Hegelovi
Proč byl spor o obrazy tak ostrý v Byzanci, zatímco na Západě vznikaly světské i náboženské obrazy?
Proč byl biblický zákaz obrazů tak odlišně interpretován židy, muslimy a křesťany?
Proč filozofové nacházeli důvody k pohrdání řeckým uměním v době, kdy bylo na svém vrcholu?
Proč některá náboženství dovolují znázorňovat božské pomocí obrazů, zatímco jiná to zakazují?
Autor nás provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty).
Intelektuální dějiny obrazoborectví