Když Hitler na jaře roku 1939 přepadl Československo, bylo Horaci Greasleymu 20 let a za rok se ocitl v severní Francii tváří v tvář mocné německé armádě. Nebojoval dlouho – už koncem května 1940 padl do zajetí. A tehdy začíná jeho neuvěřitelná anabáze po zajateckých táborech od Francie, přes Belgii a Holandsko až do Polska. Zhroutit se vedle silnice z naprostého vyčerpání a špatné výživy znamenalo kulku do týla, mrtvá těla byla ponechána osudu. Horace přežil, ale řada jeho kamarádů takové štěstí neměla. Po další strastiplné cestě se dostal do zajateckého tábora v Supíkovicích na Jesenicku. A právě tady začal jeho neuvěřitelný milostný příběh s německou dívkou. Ukázka z textu Nejdřív si myslel, že na pozemku jsou proto, aby tam uklidili, taková zahradnická pracovní skupina. Potom si všiml jmen na náhrobních kamenech, Izák a Goldberg, Abraham a Spielberg. Do každého kamene byla vytesána Davidova hvězda. Židovský hřbitov. Podle toho, co se po táboře povídalo, se Němci v žádném případě nechystali stříhat keře ani plít plevel. Místo toho zajatcům přikázali vykopat skoro dva metry hlubokou jámu. „To je hrob pro každého, kdo neuposlechne mé rozkazy,“objasnil jim anglicky mluvící četař. A mlel dál a plná hrůza jejich úkolu teprve vyšla najevo. Měli exhumovat těla mrtvých Židů a zbavovat je všeho, co si s sebou do záhrobí vzali. Zlatých prstenů, hodinek… Měli jim dokonce kleštěmi vytahovat zkažené zuby se zlatými výplněmi. Opodál stojící esesman tomu zneužívání a olupování rozpadajících se mrtvol přihlížel.